Co si budeme povídat, přípravy na svatbu jsou těžké, a to obzvlášť v době covidové. Oba dva jsme chtěli krásnou a velkou svatbu, abychom mohli být ten den se všemi, které máme rádi. Ale bohužel situace to nedovolila. A nakonec to byla na nejkrásnější svatba na celém světě, měla své kouzlo ✨! 

Minimálně dva měsíce před svatbou jsem každý den četla zprávy o tom, jak se v Česku vyvíjí situace a vyhlížela nějakou pozitivní zprávu ohledně svateb. Doufala jsem alespoň v otevřené zahrádky, ale ani ty se bohužel neotevřely. Museli jsme proto improvizovat a náš obývací pokoj se proměnil v malou banketku, kde byly nachystány ozdobené stoly, židle a výzdoba. Zajistili jsme raut, dort a všechno potřebné pro to, abychom si uzavřené restaurace vynahradili. A musím říct, že se to skutečně podařilo.

Jakmile jsem se ráno probudila, byla jsem strašně nervózní, že si zapomenu občanský průkaz, že nepředáme svědkovi prstýnky, někde zakopnu, poliju si šaty a hlavou mi probíhaly ty nejrůznější scénáře, co všechno se může stát. I když jsem věděla, že ten ten si musíme oba dva užít, relaxovat a hlavně pořádně oslavovat. Ale strach, v obzvlášť tak důležitý den, se najde vždycky. 

Během líčení a česání jsem se klepala jako ratlík a nemohla jsem se dočkat, až se půjdu ukázat mé rodině. Hodina a půl příprav se vyplatila, všichni byli dojatí. I já jsem zamáčkla pár slziček. Ale to ke svatbám patří.

Před domem mé maminky jsme seřadili kolonu aut. Bylo to docela vzrušující, když můj budoucí manžel seděl v prvním autě a já v tom posledním a nesměl mě vidět, aby měl to pravé překvapení. Troubili jsme po celé hlavní ulici v Havířově a bylo to úžasné! 

Následovalo první setkání ❤️. Poprvé jsme se viděli na mostě v parku. I když nesvítilo sluníčko, bylo zataženo a po dešti, ta atmosféra byla neuvěřitelná a ještě k tomu na prvního máje. Z prvního setkání jsem měla nejspíše největší strach. Ale v moment, kdy jsem mému budoucímu manželovi zaklepala na rameno, otočil se a objal mě, strach byl v tu ránu pryč. A už jsem se nemohla dočkat na to, až si řekneme naše ano.

Obřad byl krásný, oba jsme řekli ANO a budeme na něj vzpomínat s úsměvem. Nešly nám moc nasadit prstýnky, protože jsme měli oba dva oteklé prsty. Ale to nevadí, nakonec se nám podařily nasadit. Pak chyběl už jen podpis a polibek. Tadá! Jsme manželé 😍.

Po obřadu jsme měli svatební focení a mezitím se hosté sešli u nás v banketce, který byla v našem obývacím pokoji. Focení jsem si užila, bylo to fakt úžasné. Když nás řidič odvezl domů, na parkovišti jsme někoho potkali. A hádejte koho! Naší Tally, která byla na procházce s rodiči našeho kamaráda, kteří ji hlídali. Takže jsme se svatbení den viděli i s naším chlupatým pejskem 😊.

Přípitek s proslovem, který nám připravili svědci nás skutečně dojal. Hlavně proslov od mé sestry. Do teď ho mám před očima. Nakrájeli jsme dort, dostali svatební dary a přáníčka. Jeden dar mě opravdu překvapil a jsem za něj moc vděčná. Máme kávovar ☕️! 

Abychom se ten den viděli i s přáteli, vymysleli jsme, že s rodinou budeme do 18 hodin a s ostatními od 19 hodin. Pilo se, tancovalo, radovalo a bavilo. Moc jsme si to užili.

Malá svatba na prvního máje s těmi nejbližšími. Nic víc jsem si nemohla přát. Nelituji ani jednoho nařízení, které v Česku ten den platily. Asi to tak mělo být a když celý den skončil, pochopila jsem proč. A toto malé tajemství si nechám pro mého muže a pro mě .❤️ 

Teď si užijte prohlížení fotografií a určitě nezapomeňte kouknout na naše svatební video ❤️. Do komentářů mi můžete popsat vašeho pocity ze svatby, něco o zásnubách, cokoli, co vás napadne. Moc ráda si to přečtu ☺️!

My, kteří milujeme svou práci a koníčky, jistě známe ten neuvěřitelný pocit, který v sobě máme, když pracujeme na něčem, co nás naplňuje a baví. Ale může nastat situace, kdy se objeví jedna osoba a je pryč jako mávnutím kouzelným proutkem. Co v takovém případě dělat?

Věřím, že se najde někdo, kdo dělal to, co ho baví a pak se objevil člověk, který všechnu radost zničil. Musím se přiznat, že já patřila, občas ještě patřím, mezi ně.

Občas přemýšlím, jak mohou vůbec existovat tak zlí lidé, kteří všechno zničí. Pokud mě znáte z předchozího blogu, tak určitě víte to, jak jsem milovala psaní článků a svůj blog. Ovšem musím uznat, že obojí mělo opravdu spoustu mezer, ale začátky známe všichni. Jenže pak se objevil někdo, kdo mi copywriting doslova znechutil a pak jsem už nedokázala sepsat ani text k příspěvku na Instagram, nevěřila jsem si s jedinou větou a tento koníček odbourala, nedokázala jsem najít cestu zpět. A to na více než jeden rok. 

Na seminářích ve škole mě bavilo poslouchat myšlenky o tom, jak si spolužáci dokonalý správného team leadera. Vždy vyjmenovali tucet představ a popisů. Avšak mým názorem je, že dokonalý team leader neexistuje, může existovat pouze dobrý team leader. Dokonalý není nikdo a nic. Toto rčení určitě známe všichni, všichni jsme ho alespoň jednou v životě použili nebo slyšeli. Team leader není výjimkou, platí to pro něj také. A co myslím tím, že může existovat pouze ten dobrý? Úplně jednoduše. Existuje tak, že dodržuje ty nejhlavnější zásady, a to: tým na prvním místě, přijme feedback, má zájem a starost, uzná chybu, přizpůsobí se, je flexibilní, motivuje, má vize, je férový, komunikuje a jde příkladem, chválí přede všemi, kritizuje mezi čtyřma očima.

Jaký názor máte vy na správného a dobrého team leadera?

 Jenomže, když narazíte na leadera, který kritizuje před všemi, neprávem, nic pro něj není dost dobré, co udělá on je nejlepší, kritizuje neustále, neustále a neustále, začnete ztrácet motivaci, chuť a lásku k tomu, co vás baví. A to se stalo právě mně. Nechtěla jsem psát články, protože od mého leadera jsem dostávala "čočku", jak tomu u nás říkáme, neprávem, zbytečně a neustále. Rok vkuse. Nejhorší je, když toho podvědomě začne využívat.

Ale pak přišel moment, kdy jsem si řekla "STOP" a šla si po své vlastní ose. A víte co? Bylo mi lépe, ulevilo se mi a našla jsem někoho, kdo mou práci, snahu a chuť se posunout, konečně ocenil. Přišla jsem na to, že chyba nebyla ve mně, ale v leaderovi a ve stylu vedení, v jeho přístupu k týmu. A víte co? Budu psát pro školu a školní projekty!

Co jsem tímto článkem vám chtěla říct? Rozhodně to, že seberte v sobě odvahu, řekněte "Ne!" a dělejte to, co vás baví. Začněte hledat tam, kde o vás stojí, kde vám pomůžou a nezůstávejte tam, kde vás využívají, shazují a demotivují. Takto si sen nesplníte. I když to bude hodně těžké, věřte mi, stojí to za to. Pokud zůstanete v začarovaném kruhu s nesprávnými lidmi, nikdy vám neotevřou dveře do nového světa, kde se může otevřít opravdu velká spousta možností. 

Řecko, Kréta, Istron

Pokud si člověk přeje být šťastný, chce to několik měsíců i let dřiny, snahy, zdokonalování se a hledání sama sebe. Ale především potřebuje čas, nelze být šťastný ze dne na den nebo z minuty na minutu.

Pokuste se teď na chviličku zavřít oči a představte si, že vás do černého obleku zabalily všechny věci, které vás tíží, nutí vás plakat a neusmívat se. Pak ale najednou začnete oblek svlékat, uleví se vám, začnete se usmívat a cítíte velkou úlevu. A tento pocit byste měli každý den. Jaké by to bylo? 

Mám pro vás pár jednoduchých způsobů, které napomůžou k tomu, abyste byli šťastnější a shazovali jste ten černý oblek, který je těžký a nepěkný. Pokud se mnou vydržíte, pokusím se vám předat všechny rady a tipy, kterými jsem si prošla, abych se stala tou, která se pořád směje, umí se bavit a užívat si přítomnosti. 

Mně pomáhá na špatnou náladu obejmout mou Tally, drahou polovičku, sednout si s kávou a odpočívat ❤️.

Pokud jste unavení, odpočiňte si

Vykouzlete někomu kolem sebe úsměv na tváři, udělejte mu pěkný den

Buďte vděční

Offline svět

Spěchání a výmluva jménem: „Nemám čas!"

Smích a úsměv je zdravý, chvíle pro sebe taky

Po dlouhé době, třech týdnech, jsme konečně zase měli možnost jet na hory, užít si přírodu a odreagovat se. Za tu dobu se toho strašně moc semlelo a výlet do přírody nám prospěje vždycky. Nemohli jsme se dočkat a věřím, že Tally taky.

Sbalit batohy, uvařit kafe do termosky, nasadit bundy, naskočit do auta a můžeme vyrazit! Cesta z Havířova do Ostravice trvala přibližně hodinku. Auto jsme zaparkovali v Ostravici mezi domky a vydali se po červené stezce. Chvíli jsme šli po asfaltové cestě, kde jezdila auta a pak jsme narazili na menší parkoviště, kde můžete příště parkovat třeba i vy. Odtud se můžete právě vydat na Smrk, sedlo Smrk, Bučací potok, anebo na Skalku. Za nedlouho jsme z této cesty sešly a dostali se na lesní. 

Dnes jsme mířili na Bučací vodopády, které se nachází v blízkosti Ostravice a hory Smrk. Moc jsem se tam těšila, protože jsem si přála se na toto místo podívat už od léta. Nakonec jsme se bohužel na vodopády nedostali, protože jsme cestou nenarazili na odbočku, cestičku nebo cokoli, díky čemu bychom se k nim dostali. Nejspíše to bylo pod velkou vrstvou sněhu, která nás doprovázela celý výlet. Nevěděli jsme, co pod sněhem je, cesta mnohokrát neuvěřitelně klouzala, a tak jsme se rozhodli, že to necháme na léto nebo jaro. A tak jsme navštívili pouze sedlo Smrk. Výlet jsme si užili i tak a budu na něj ráda vzpomínat.

Navštívili jste i vy nějaké místo o víkendu? 🥰

Sobotní výlet se povedl, neztratili jsme se, jako když jsme šli na Prašivou. Máme cíl, pokud budeme moct, pojedeme za dobrodružstvím jednou za týden nebo za dva. A vzhledem k tomu, že mám konečně po  úspěšném zkouškovém, tak se objevilo více volného času! 

Má oblíbená věta: Sbalit baťohy, nachystat si kávu a hurá, můžeme vyrazit! 🥳 Auto jsme zaparkovali na malém parkovišti u Kostel sv. Anny v Metylovicích a vydali se po žluté stezce. Začátek byl náročnější, občas jsem si říkala, že bych chtěla mít čtyři nohy jako naše Tally. Asi je to tím, že nejsem zvyklá chodit po horách pravidelně, ale díky našeho cíle se to určitě zlepší a dostaneme se do kondice. 

Se žluté jsme přešli na zelenou, kdy cesta byla jednoduchá, pohodová a k tomu jsme měli úžasný výhled na krajinu. Cestou jsme potkali spousty jezdců na koních, minimálně osm. Bylo to jako v pohádce. 

Jakmile jsme se dostali k turistické chatě Ondřejník, odpočinuli jsme si a nemohli jsme si odpustit se točit na kolotoči, kdy jsme se vrátili alespoň na malou chvíli do dětství. 

Cesta zpět byla mnohem jednodušší, ale tím, že cestou nahoru bylo teplo, sníh tál. Najednou se ochladilo s začal mrznout, tak opatrnosti jsme se nevyhnuli.

Dostali jsme se zpět na parkoviště a hurá domů. Musím říct, že jsem byla docela unavená, ale výlet byl úžasný. Snad se zde podíváme ještě jindy a na to se moc těším! 😊 

Teď si užijte fotky z výletu a můžete mrknout na video reels, které najdete na mém Instagramu, když kliknete na tento odkaz: KLIK 👈🏻

Štěstí nejde vysvětlit větou nebo pomocí definice, protože každý z nás vidí štěstí v něčem úplně jiném. Nejspíše je to něco, co nám přináší radost, naplňuje nás, přiměje nás se usmát, nutí nás dělat šílené, ale přesto nezapomenutelné věci. A právě díky nim zvládneme cokoli. Štěstí je něco, co nás drží při životě, posouvá nás o krůčky dále.

Narazili jste někdy na člověka, který je "chronicky" nešťastný, nevěděl kudy kam, nebylo mu pomoci, a to jste se mohli snažit sebevíc či sebemíň. Já takových poznala hned několik a je zajímavé u nich pozorovat to, jak se chovají - mají takové své specifické druhy, kterým  by se dalo říkat zlozvyky. Toho jsem si uvědomila při sledování seriálu Jak jsem poznal vaši matku. Všimli jste si toho někdy taky? Pokud ano, tak jaké zlozvyky tito lidé mají? Já si všimla následujících zlozvyků.

Budoucnost

Já jsem oběť

Negativní

Žádný společenský život

Žádné řešení problémů, vyřeší se sami

Moc myšlenek, moc přemýšlení

Dvě písmenka, jedno slovo dokáže způsobit opravdu velké nepříjemnosti. Možná to znáte. Nechcete ublížit své kamarádce, sestře, šéfovi v práci, kolegovi nebo kolemjdoucímu, který na vás náhle promluví. Jenomže díky dvěma písmenkům, jednomu slovu dokážeme ublížit možná mnohem více sami sobě, než lidem okolo nás. A neuvědomujeme si to. 

Ke slovu „ne" si ráda pročítám jeden citát, který mi vždy pomůže si uvědomit, jak je NE důležité. Možná někdy pomůže i vám.

„Musíš se naučit říkat NE bez pocitu viny. Nastavení vlastních hranic je zdravé. Potřebuješ naučit lidi, aby tě respektovali. Važ si sám sebe."

Krok č. 1: Proč NE neříkám?

Krok č. 2: Jaké jsou mé priority?

Předsevzetí 

Já a můj rok 2020