Co si budeme povídat, přípravy na svatbu jsou těžké, a to obzvlášť v době covidové. Oba dva jsme chtěli krásnou a velkou svatbu, abychom mohli být ten den se všemi, které máme rádi. Ale bohužel situace to nedovolila. A nakonec to byla na nejkrásnější svatba na celém světě, měla své kouzlo ✨! 

Minimálně dva měsíce před svatbou jsem každý den četla zprávy o tom, jak se v Česku vyvíjí situace a vyhlížela nějakou pozitivní zprávu ohledně svateb. Doufala jsem alespoň v otevřené zahrádky, ale ani ty se bohužel neotevřely. Museli jsme proto improvizovat a náš obývací pokoj se proměnil v malou banketku, kde byly nachystány ozdobené stoly, židle a výzdoba. Zajistili jsme raut, dort a všechno potřebné pro to, abychom si uzavřené restaurace vynahradili. A musím říct, že se to skutečně podařilo.

Jakmile jsem se ráno probudila, byla jsem strašně nervózní, že si zapomenu občanský průkaz, že nepředáme svědkovi prstýnky, někde zakopnu, poliju si šaty a hlavou mi probíhaly ty nejrůznější scénáře, co všechno se může stát. I když jsem věděla, že ten ten si musíme oba dva užít, relaxovat a hlavně pořádně oslavovat. Ale strach, v obzvlášť tak důležitý den, se najde vždycky. 

Během líčení a česání jsem se klepala jako ratlík a nemohla jsem se dočkat, až se půjdu ukázat mé rodině. Hodina a půl příprav se vyplatila, všichni byli dojatí. I já jsem zamáčkla pár slziček. Ale to ke svatbám patří.

Před domem mé maminky jsme seřadili kolonu aut. Bylo to docela vzrušující, když můj budoucí manžel seděl v prvním autě a já v tom posledním a nesměl mě vidět, aby měl to pravé překvapení. Troubili jsme po celé hlavní ulici v Havířově a bylo to úžasné! 

Následovalo první setkání ❤️. Poprvé jsme se viděli na mostě v parku. I když nesvítilo sluníčko, bylo zataženo a po dešti, ta atmosféra byla neuvěřitelná a ještě k tomu na prvního máje. Z prvního setkání jsem měla nejspíše největší strach. Ale v moment, kdy jsem mému budoucímu manželovi zaklepala na rameno, otočil se a objal mě, strach byl v tu ránu pryč. A už jsem se nemohla dočkat na to, až si řekneme naše ano.

Obřad byl krásný, oba jsme řekli ANO a budeme na něj vzpomínat s úsměvem. Nešly nám moc nasadit prstýnky, protože jsme měli oba dva oteklé prsty. Ale to nevadí, nakonec se nám podařily nasadit. Pak chyběl už jen podpis a polibek. Tadá! Jsme manželé 😍.

Po obřadu jsme měli svatební focení a mezitím se hosté sešli u nás v banketce, který byla v našem obývacím pokoji. Focení jsem si užila, bylo to fakt úžasné. Když nás řidič odvezl domů, na parkovišti jsme někoho potkali. A hádejte koho! Naší Tally, která byla na procházce s rodiči našeho kamaráda, kteří ji hlídali. Takže jsme se svatbení den viděli i s naším chlupatým pejskem 😊.

Přípitek s proslovem, který nám připravili svědci nás skutečně dojal. Hlavně proslov od mé sestry. Do teď ho mám před očima. Nakrájeli jsme dort, dostali svatební dary a přáníčka. Jeden dar mě opravdu překvapil a jsem za něj moc vděčná. Máme kávovar ☕️! 

Abychom se ten den viděli i s přáteli, vymysleli jsme, že s rodinou budeme do 18 hodin a s ostatními od 19 hodin. Pilo se, tancovalo, radovalo a bavilo. Moc jsme si to užili.

Malá svatba na prvního máje s těmi nejbližšími. Nic víc jsem si nemohla přát. Nelituji ani jednoho nařízení, které v Česku ten den platily. Asi to tak mělo být a když celý den skončil, pochopila jsem proč. A toto malé tajemství si nechám pro mého muže a pro mě .❤️ 

Teď si užijte prohlížení fotografií a určitě nezapomeňte kouknout na naše svatební video ❤️. Do komentářů mi můžete popsat vašeho pocity ze svatby, něco o zásnubách, cokoli, co vás napadne. Moc ráda si to přečtu ☺️!