Dnes se vydáme na výlet, a to na Chatu Prašivou. Jsem ráda za spontánní výlety. Pokud mě znáte z předchozího blogu a četli jste mé cestovatelské články a zážitky, tak to jistě vítě. Kdo mě nezná, tak tuto informaci si zapamatujte, budu ji totiž zmiňovat často 😊. 

To mně a mé drahé polovičce - Vikymu jednou napsal večer náš kamarád - Míša, jestli se nechceme projít na Prašivou, že zná trasu. V ten moment, protože ho znám skoro 9 let, jsme se s Vikym na sebe podívali a bylo nám jasné, že se ztratíme. Ale dali jsme mu šanci. Budík na 8 ráno a můžeme vyrazit.

Cesta od nás z Havířova trvala asi půl hodinky, než jsme dorazili na místo. Zaparkovali jsme na parkovišti U Sauny v Komorní Lhotce. Výlet mohl začít. Cestou jsme si užívali krásné zimní krajiny, která byla vážně okuzlující. Náš pes - Tally sníh naprosto miluje, takže běhala, skákala a užívala si výlet s námi. Hurá, došli jsme na Chatu Prašivou. Dali jsme si svačinu, kluci se zahřáli čajem, já teplou kávou. šli jsme se podívat na houpačku a měla následovat další trasa, kterou Míša znal, tedy vlastně neznal.

Spokojeně si jdeme cestou dolů, že objevíme další místo, které neznáme a ocitli jsme se ve Vyšní Lhotě. Došli jsme k nějaké cestě a Míša usoudil, že to tady nezná. Hledali jsme tedy cestu zpět a trasa 12 km po cestě se psem nepřipadala v úvahu. No tak super zpátky na Prašivou! No byla jsem pěkně naštvaná, že jsme museli jít zpátky, ale kdo si vyjde Prašivou dvakrát za den? Trochu jsem se cítila divně, když jsme potkávali cestou dolů ty, co šli nahoru 😅. Ještě, že jsem měla kávu, která mě uklidnila. Jakmile jsme vyšli nahoru, tak jsem vyšuměla a už se tomu jen smála. Alespoň jsme si udělali fotku u chaty, na kterou jsme při naší první návštěvě zapomněli. No a paráda, zbývá už jen cesta dolů a dojet domů, dát si horkou vanu, kávu a odpočívat.