Štěstí nejde vysvětlit větou nebo pomocí definice, protože každý z nás vidí štěstí v něčem úplně jiném. Nejspíše je to něco, co nám přináší radost, naplňuje nás, přiměje nás se usmát, nutí nás dělat šílené, ale přesto nezapomenutelné věci. A právě díky nim zvládneme cokoli. Štěstí je něco, co nás drží při životě, posouvá nás o krůčky dále.
Narazili jste někdy na člověka, který je "chronicky" nešťastný, nevěděl kudy kam, nebylo mu pomoci, a to jste se mohli snažit sebevíc či sebemíň. Já takových poznala hned několik a je zajímavé u nich pozorovat to, jak se chovají - mají takové své specifické druhy, kterým by se dalo říkat zlozvyky. Toho jsem si uvědomila při sledování seriálu Jak jsem poznal vaši matku. Všimli jste si toho někdy taky? Pokud ano, tak jaké zlozvyky tito lidé mají? Já si všimla následujících zlozvyků.
Budoucnost
Lidé, kteří jsou nešťastní, neustále čekají na to, až se něco stane, až něco přijde. Nejlépe by chtěli mít všechno hned, vše chtěli hned vědět - například to, kdy potkají svou první životní lásku, jestli udělají školu a tak dále. Ale neuvědomují si, že to není tak úplně správně.
Možná se teď chytáte za hlavu a ptáte se, co je na tom vlastně tak špatného. Pokud se člověk kouká do budoucnosti ve zdravé míře, je to správné. Každý z nás plánuje budoucnost, přál by si, aby se mu splnily sny a přání. Ale pokud bude netrpělivě uvažovat nad tím, co bude, zabývat se jen budoucností, bude mu štěstí protékat mezi prsty, nebude žít přítomností. Čím více lidé na něco čekají, tím delší bude trvání - to mi věřte, o tom něco vím!
Já jsem oběť
Lidé často hledají výmluvu na svůj těžký život. Neříkám, že když nejsou šťastní, tak je to výmluva. Ale je rozdíl, pokud to člověk bere jako příčinu nebo výmluvu, za kterou se může schovávat a využívat toho.
Negativní
Negativita smutných lidí je jejich druhým jménem. Negativita není nic špatného, ovšem. Ale všeho moc škodí. Lidé si neuvědomují, že jsou negativní až moc. Takových myšlenek se zbavuje těžko, v první řadě si to člověk musí uvědomit.
A jak se takový člověk projevuje? Možná jste zažili někoho, kdo je "neodbytný" tím, že neustále říká: "To nikdy nebude dobrý, to už se nespraví.", i když ho obejmete a snažíte se mu vysvětlit, že těžké chvíle byly, jsou a budou, vždycky to chce čas, aby se věci daly do pořádku. Ale on má neustále svou pravdu o tom, že se to už nikdy nespraví.
Nebo jsou to ti lidé, kteří vidí všechno hned černě a nesnaží se v jakékoli věci najít sebemenší světýlko, které naznačuje dobro a štěstí. Znáte někoho takového?
Žádný společenský život
Být sám není špatné, každý potřebuje chvíli pro sebe, aby si ujasnil to, co doopravdy chce, uspořádal si své myšlenky a odpočinul si. A tady se opět dostáváme k tomu, že všeho moc škodí. Lidé potřebují kontakt, přátele, rodinu nebo třeba psa. Ti všichni jim totiž dodávají pocit štěstí, že se mohou na někoho obrátit, může je někdo obejmout, může se s nimi někdo smát.
Žádné řešení problémů, vyřeší se sami
Smutní lidé schovávají problémy v sobě a nesnaží se je řešit, nesnaží se s nimi vyrovnat. Tím se problémy stupňují a zhoršují. Řešit se to musí. A tito lidé se tomu všemu vyhýbají a myslí si, že se nějakým způsobem vyřeší samy a vyšumí.
Moc myšlenek, moc přemýšlení
Všeho moc škodí, což platí i u přemýšlení. Člověk by měl přemýšlet nad věcmi přirozeně, v menší míře stručně a jednoduše. Čím míc se nad věcmi přemýšlí, tím více se domýšlí scénáře a o to víc se jde do hloubky a více to trápí.
Co si myslíte o chronicky smutných lidech? Myslíte, že jim jde nějakým způsobem pomoci a odnaučit je těmto zlozvykům?
Žádné komentáře:
Okomentovat